Charkovčanka - Projekt 404S
Historie značky
Charkovchanka (Харьковчанка (ru)) - byla populární značkou sovětských vojenských a nákladních vozidel, které se vyráběly v letech 1957 až 1994. Zvaná Sněžný křižník byla vyrobena v roce 1958 Charkovskými traktorovými závody . 
Popis vozidla
Základem tohoto stroje byl těžký dělostřelecký tahač AT-T vychází z podvozku a pohonného systému z tanku T-54. Motor, spojka, převodovka, převodka řízení a hnací kola Charkovcanky jsou umístěny v přední části vozidla, přičemž trup je otočen o 180 stupňů. Na rozdíl od ostatních nákladních vozidel jsou nádrže Charkovcanky umístěny vzadu. Kabina posádky je také umístěna v přední části vozidla a pochází z nákladních vozů ZIS-150 a ZIL-164.
Rám byl vyroben dutý a utěsněn. V přední části rámu byl umístěn 12válcový dieselový motor, 5stupňová převodovka, řízení a olejové nádrže. Palivová nádrž byla umístěna také tam. Ostatních 8 palivových nádrží o celkové kapacitě 2500 litrů bylo umístěno ve střední části rámu. V zadní části byly instalovány topné jednotky o výkonu 200 m3 horkého vzduchu za hodinu a výkonné 100 metrů dlouhé navijáky. Díky tomu, že byly hlavní součásti a agregáty umístěny pod podlahou, nejenže se uvolnilo více místa pro obytný modul, ale také se podařilo výrazně snížit těžiště vozidla, jehož celková výška byla přibližně 4 metry.
V přední části nad motorem se nacházel ovládací prostor, který sdíleli mezi sebou mechanik-řidič a navigátor. Na pravé straně ve směru jízdy za ovládacím prostorem byla rozhlasová místnost vybavená nejmodernějším zařízením té doby. Na levé straně za přepážkou se nacházelo spací oddělení pro osm osob a za ním kajuty. A jaký by to byl křižník bez kuchyně! Našlo se pro ni místo, avšak její rozměry neumožňovaly plnohodnotně vařit, takže jejím hlavním účelem bylo ohřívání konzerv. Za kuchyní bylo místo vyhrazeno pro galéru, která měla i topení. S ohledem na specifika provozu byla také k dispozici předsíň, aby posádka nezmrzla při vstupu/výstupu, a malá sušička na věci.
Předchůdcem tohoto impozantního stroje, byla Charkovčanka zvaná Tučňák, vyrobená v roce 1957. V krátké době pomocí obojživelného tanku PT-76 poskytl cennou podporu pro rozvoj Antarktidy. Auto bylo spolehlivé a mělo velkou rezervu chodu, ale nebylo vhodné pro dlouhé vzdálenosti vzhledem ke stísněným podmínkám.
Charkovčanka 2
Na přelomu 1974-1975 byl nahrazen v mnoha ohledech rafinovanějším a vylepšeným modelem Charkovčanka-2, byla provedena úplná separace řídicí kabiny a obytného modulu na novém stroji, díky přepracování izolace, neklesla vnitřní teplota o více než 3°C za 24Hod. Uvádí se, že byl přijat požadavek na výrobu 5ks těchto strojů. Tato verze opravila všechny nashromážděné nedostatky, které byly nalezeny v první verzi tohoto vozidla, ale úplné eliminace úniku výfukových plynů do obytného prostoru se přesto nepodařilo dosáhnout.
Terénní vozidla „Charkovchanka“ byla neuvěřitelně úspěšná při dobývání drsných terénů Antarktidy po mnoho let. Nicméně po rozpadu Sovětského svazu utichl boom kolem průzkumu arktických oblastí a výroba těchto vozidel byla pozastavena.
Za zmínku stojí prototypování modelu Charkovcanka 3, které bylo v 80.letech ukončeno. V polovině 90.let charkovský závod opět zahájil částečnou výrobu tohoto stroje.