Dnes musí projít všechny nové modely vozidel přísným certifikačním procesem, aby mohly být provozovány na veřejných komunikacích. V minulosti v Sovětském svazu se tato otázka certifikace řešila jinak, a to si popíšeme níže.

V SSSR neexistovaly certifikační orgány v obvyklém smyslu. Aby nový vůz mohl být uveden do sériové výroby, musel nejprve získat doporučení od státní komise pro výrobu, což bylo možné pouze po absolvování továrních testů, státních přejímek a meziresortních zkoušek. Po získání doporučení následoval proces konstruktivní revize a kontrolní testy, což celkově trvalo obvykle jeden a půl až dva roky.

Téměř všechny fáze testování nových vozidel na konci existence SSSR se nejčastěji prováděly na polygonu Dmitrovsky a jeho pobočkách v Uzbekistánu a v Magadanském kraji. Dříve byla silniční část testování prováděna na veřejných komunikacích, a proto komise plánovala okružní trasy, které pokrývaly různé oblasti s různými silničními a klimatickými podmínkami, včetně horských silnic a horkých oblastí Střední Asie, Krymu a Kavkazu.

Teprve od roku 1965 byly uvedeny první komplexy speciálních silnic auto-polygonu NAMI pro provádění zkoušek nových vozidel. Před tímto datem se všechny fáze továrních, přejímacích a kontrolních zkoušek prováděly na veřejných komunikacích. Navíc v poválečných letech byla kvůli nedostatku času všechna nová automobilová zařízení zpravidla zařazována do výroby před dokončením kolaudačních zkoušek. To znamenalo, že první sériové vzorky byly již podrobeny přísné státní zkoušce.

Jako příklad testování nám může být historie testování GAZ-51. Sériová výroba těchto vozů začala v březnu 1946, ale státní zkoušky se neuskutečnily až do srpna téhož roku. Na podzim byla provedena dálková zkušební jízda, která vedla z Moskvy přes Charkov, Simferopol, Oděsu, Kyjev a Minsk zpět do Moskvy a Gorkého. Šest nových sériových nákladních vozů GAZ-51 a jeden starý prototyp, který měl v té době největší počet najetých kilometrů, se účastnilo této zkoušky. Trasa byla 5,4 tisíce kilometrů dlouhá, z toho jen asi polovina byla po asfaltových cestách, zbytek byl po rozbitých, po válce neobnovených silnicích, dlážděných a štěrkových silnicích a také po polních cestách v různých podmínkách a za různých počasí. Celá cesta trvala 25 dní.

V roce 1978 byl pro GAZ postaven vlastní testovací polygon u vesnice Berezovaya Poyma, který obsahoval různé typy povrchů. Součástí tohoto polygonu byl pro jízdu vysokou rychlostí k dispozici betonový okruh s dvou kilometrovou rovinkou a dvěma reverzními okruhy s profilovanými zatáčkami. K provádění zrychlených testů životnosti, nebo ke kontrole účinnosti odpružení se používala nerovná vozovka „dlažba“. Na místě byla těžká písečná cesta, která testovala průchodnost vozidel s pohonem všech kol. Všechna vozidla vyráběná závody GAZ Group prošla výše uvedeným testovacím polygonem.

Tento polygon byl umístěn kousek od dálnice Gorkij-Moskva a automobilka byla vzdálena pouhých 30 minut jízdy. To umožnilo, aby experimentální vůz dorazil na testovací polygon, podstoupil zkušební jízdy a případně se vrátil zpět do továrny k opravě, vše v rámci jednoho dne. To výrazně urychlilo proces továrních a dokončovacích zkoušek.