KrAZ-256B1-030
Tento speciální stroj byl vyvinut pro odklízecí práce po jaderné katastrofě a byl jedním z flotily speciálních strojů, které naleznete na stránce Likvidační stroje Černobylu
Jako základ si zvolili sklápěč KrAZ-256B1, modernizovanou verzi modelu 256 z poloviny 70. let, a pustili se do jeho vylepšování v experimentální dílně závodu. Tam na počátku 80. let mimo jiné vznikly prototypy kloubového modelu KrAZ-ChR-3120, s nímž armáda zamýšlela nahradit dražší pásovou techniku kolovým řešením.
Hlavním úkolem bylo zajistit maximální ochranu řidiče před radiací. Proto byla standardní kabina nahrazena speciální hermeticky uzavřenou kapslí, která měla zabránit pronikání radioaktivního záření.
Stěny kapsle byly zkonstruovány ze dvou vrstev ocelových plechů, mezi které bylo nalito olovo. Nejtlustší vrstva olova, dosahující tří centimetrů, byla umístěna na podlaze, zatímco na střeše byla vrstva nejtenčí. Toto řešení odráželo skutečnost, že nejvyšší úroveň radiace přicházela ze země, kde se nacházely radioaktivní trosky.
Ochranu před zářením zajišťovala silná nažloutlá skla o rozměrech pouhých 30 × 30 cm, která byla umístěna ve speciálním olověném rámu přímo před řidičem. Pro zajištění základní ochrany byla instalována dvě taková okna na sobě.
Aby bylo možné snadno odstraňovat nečistoty, bylo na ochranná skla přidáno běžné sklo vybavené jediným pneumatickým stěračem. Situace byla ještě komplikovanější u prvních vyrobených vozů s označením 256B1-030, kde kvůli nedostatku speciálních skel byla tato ochranná okna instalována pouze v přední části kabiny. U pozdějších vozů této šarže se na levé straně objevilo boční okno, toto boční okno mělo mít pouze 10kusů vozidel.
Likvidační vůz byl vyvinut v rekordním čase. Již 10. července, necelé tři týdny po obdržení objednávky, vstoupil do továrního testování první exemplář KrAZ-256B1-030. Do konce července odjela celá várka 18 sklápěčů do Černobylu.
Jednou z nejzajímavějších vlastností bylo, že motor nebylo možné vypnout zevnitř kabiny – pouze zvenku. Během provozu motor neustále běžel. Pokud by kvůli náhodné chybě řidiče motor vypnul a nepodařilo se jej znovu nastartovat, nikdo by mu nemohl pomoci. Pro zajištění spolehlivosti byl KrAZ vybaven dokonce čtyřmi bateriemi.
Díky jejich použití bylo možné zajistit nepřetržitý provoz filtračního systému FVUA-100, který byl umístěn na střeše kabiny. Podobné systémy čištění vzduchu jsou dnes běžně viditelné na ruské vojenské technice: například instalujete takové zařízení na nákladní vůz Kung a můžete v něm žít a pracovat bez nutnosti ochranného obleku i během chemického útoku.
Filtrační systém FVUA-100 je rozdělen do dvou částí: První část nasává vzduch pomocí elektrického ventilátoru a prochází ho protiprachovými kazetami, zatímco druhá část obsahuje filtr pro odstranění toxických a bakteriálních látek a záření. Dokonce se vývojáři pokusili umístit kapsli pod běžnou kabinu, aby nenápadně skryli závažnost katastrofy tímto speciálním zařízením, avšak velikost filtrační jednotky to neumožnila.
Hmotnost celé kapsle „kabiny“ vážila 3tuny. Ještě vážnější bylo to, že hmotnost nové kabiny nebyla rovnoměrně rozložena na jednotlivé nápravy nákladního vozu, ale přetěžovala levou stranu rámu a přední odpružení. Navíc byl tlak v přední levé pneumatice příliš vysoký, což mohlo vést k roztržení kola.
Problém byl vyřešen zesílením levého podélníku a levé pružiny, úpravou ráfku kola svařovacím strojem a zvýšením tlaku v hydraulickém posilovači pro zlepšení výkonu. Kapsle samotná byla umístěna na samostatném pomocném rámu a posílena distančními vložkami.
Kvůli naléhavosti situace probíhaly práce téměř nepřetržitě, avšak silniční testy a laboratorní měření prokázaly, že vozidlo skutečně poskytuje ochranu před radiací a úspěšně zvládá i náročné terénní podmínky.
Každý KrAZ určený pro Černobyl byl nejprve sestaven na výrobním pásu spolu s dalšími nákladními vozy a následně odeslán do experimentální dílny, kde byl přestavěn na verzi 256B1-030. Poté byl okamžitě přepraven po železnici do Černobylu.
Na toto místo bylo odesláno celkem deset tisíc kusů různorodé techniky, od běžných autobusů až po raketové nosiče MAZ-537. Celkem na místě černobylské katastrofy pracovalo 18 nákladních vozů KrAZ 256B1-030, které odvážely kontaminované trosky a materiály z nejnebezpečnějších oblastí kolem reaktoru.
Bohužel nebylo možné tyto vozy s poctami umístit do muzea. Po splnění úkolu se každý vedoucí vozidla KrAZ vydal na pohřebiště v areálu jaderné elektrárny Černobyl a dnes jsou tyto vozy známy pouze z fotografií.
Zajímavým faktem je, že relativně nedávno se historie olovnatých nákladních vozů KrAZ nevědomky prodloužila i na jezero Karachaj, které od padesátých let sloužilo jako úložiště radioaktivního odpadu. Pro konzervaci a napouštění jezera byly také použity sklápěče KrAZ vybavené kabinami chráněnými olovem. Tentokrát byl předek těžší kabiny dokonce zesílen vzpěrami, aby ji chránily před odtržením při výmolech a brzdění.
Tabulka technických parametrů
Rok výroby: | Rok výroby | Typ pohonu: | Typ pohonu |
---|---|---|---|
Motor: | Motor | Výkon motoru (kW): | Výkon motoru |
Točivý moment (Nm): | Točivý moment | Převodovka: | Převodovka |
Hmotnost (t): | Hmotnost | Nosnost (t): | Nosnost |
Maximální rychlost (km/h): | Maximální rychlost | Dojezd (km): | Dojezd |
Spotřeba paliva (l/100 km): | Spotřeba paliva | Kapacita palivové nádrže (l): | Kapacita palivové nádrže |
Délka (m): | Délka | Šířka (m): | Šířka |
Výška (m): | Výška | Rozvor (m): | Rozvor |
Světlá výška (m): | Světlá výška | Počet míst k sezení: | Počet míst k sezení |
Osádka | Další vybavení | Poznámky: | Poznámky |